Články

Japonská vazba

Ve středu 15. října jsme se v hodině umění tady a teď naučily japonskou vazbu knih. Nejdříve jsme se seznámily s technikou základní vazby a potom si vyzkoušely svázání malého deníčku. Tento způsob vazby jsme uplatnily při vazbě našich kompozičních cvičení z letního semestru. Vznikla tak pěkná alba prací. Kromě této základní vazby se dají použít i ozdobné vazby, které jsme si mohly prohlédnout v literatuře, kterou nám lektorka dala k nahlédnutí. Věřím, že využijeme techniku japonské vazby například při výrobě alba svých vnoučat nebo třeba při výrobě kuchařky sestavené z dobrých a vyzkoušených receptů.

Husovy Louny 2015

"Třeba jsem vás, nejmilejší, nespatřil očima vnějšíma, nýbrž jen vnitřníma, doslýchám přece o Vaší pevné víře a lásce k Bohu a jeho evangeliu, jak vás sám Spasitel sjednotil u víře, pokoji, lásce a poslouchání slova Božího, takže vaše svornost a jednomyslnost má přede všemi obcemi království Českého přední místo v mém srdci."

Kolář – Paříž – Dobříš

Ve středu 24. září by se dožil sta let světoznámý výtvarník Jiří Kolář. Lektorka oboru umění tady a teď Věra Pokorná, Eva Venclíková a já jsme se v Městské knihovně Dobříš zúčastnily akce, nazvané Den Jiřího Koláře. Součástí programu bylo i předávání cen vítězům výtvarné a literární soutěže, vypsané knihovnicí Romanou Borodovou na téma Kolář – Paříž – Dobříš.

První hodina českopisu v Praze

Dnešní hodina českopisu – Praha začínala ve vestibulu stanice metra Dejvická. Odtud jsme zamířili na stanici Malostranská a tramvají č. 22 jsme dojeli na Pohořelec. A zde to opravdu začalo.

Návštěva zámku a bývalého mlýna v Pátku

Na tuto exkurzi jsem se těšila, neboť jsem z Peruce a Pátek je naše tzv. satelitní obec. Ale hlavně jsem se těšila na naši průvodkyni milou paní Milenu Hubičkovou, kterou znám již léta. Očekávání mne nezklamalo! Paní Hubičková nás upřímně přivítala jako „staré známé“ a hned nám začala zasvěceně a vyčerpávajícím způsobem vyprávět o historii nejen zámku, ale i samotné obce. A nejen to. Předala nám i něco navíc – pohodu a laskavost. Nazvaly (byly jsme pouze ženy) jsme ji Zámeckou paní, protože se k nám po celou dobu chovala jako k milé návštěvě, na kterou se těšila a kterou ráda vidí. Ano, paní Hubičková je vzdělaná, chytrá dáma, která má navíc „srdce na dlani“ a v její společnosti je vám dobře. Škoda, že takových lidí není okolo nás více…!