Články

Nejsou konce cest, pouze našich kroků

psáno v rytmu písně Stay Alive od José Gonzálese

Psaní je dar. Díky zapsaným slovům si lze všimnout i těch hlasů, kterých bychom si normálně nevšimli. Pro mnohé je to šance jak se vyrovnat se světem, jak být vyslyšeni a jak mnohdy rozpoznat svůj vlastní hlas. Bohužel ne vždy se jedná o tichá slova. Křičet se může i z papíru. Dnešní doba hodně křičí. Orientovat se ve všech slovech, která nás obklopují, je složité. Učím své studenty, aby nekřičeli. Aby říkali a psali to, co dává smysl. To, co stojí za to slyšet nebo číst. To nejlepší z nás.

Lounští knihovníci prolomili limity návštěvnosti

Městská knihovna Louny zveřejňuje výsledky své celoroční práce, tým zaměstnanců knihovny může být naprosto spokojen s přízní návštěvníků a čtenářů. V číslech dopadl rok 2014 skvěle, porovnání s rokem 2013 v hlavních statistických údajích: knihovnu navštívilo 157 738 lidí (+8102), počet registrovaných čtenářů zůstává v podstatě stejný 4164 (-18), z toho dětí do 15 let věku 1333, právě u této kategorie dochází k poklesu.

Tkaný barevný vzorník

Ve středu 14. ledna jsme se v hodině umění tady a teď věnovaly tkaní. Už výstižná věta, že textilní umění je nejstarším uměleckým projevem, nás vnesla do zájmu zkusit si to. S chutí jsme se všechny a doufám, že i s dobrými výsledky daly do práce, která nás bavila. Každá práce byla jiná podle fantazie tak, aby barvy nám ladily oku. Myslím, že můžeme doma náš vzorník využít k tvorbě složitějších prací a potěšit tak nejen sebe, ale i jiné. Už se těším na další hodinu, která bude určitě stejně zajímavá.

 

Industriální nostalgie fotografa Pavla Šafáře

Ojedinělý dokument zanikajícího energetického provozu chemických závodů Litvínov zachytil ve svých fotografiích Pavel Šafář. K vidění jsou do konce ledna v galerii Městské knihovny Louny.

Advent v Seiffenu

První letošní adventní sobotu prožily studentky Třetího věku oborů umění tady a teď a ruční práce v krušnohorském městečku Seiffen, které je známé výrobou vánočních figurek, světlonošů a ozdob ze dřeva.

Andělé, andílci, andělíčkové

Studentky oboru umění tady a teď se připravují na blížící se dobu vánoční. Temperami, voskovkami a pastelkami na černý papír vytváří různé podoby andělů, kteří nesporně k vánočním svátkům patří.

Věříme, že i jejich andělé potěší v předvánoční době čtenáře a návštěvníky knihovny.

 

Fotogalerie

 

Návštěva Senátu ČR

Cesta autobusem do Prahy, metrem na Malostranskou a pěšky po Valdštejnské ulici s příjemným výkladem paní Földesové. Cestou nám povídala o všech palácích, které jsme míjeli: Valdštejnské jízdárně, Fürstenberském paláci, kde sídlí belgická ambasáda a mají zde krásnou zahradu, Kolovratském paláci, kde byla podepsána pro nás špatná Mnichovská dohoda, Pálffyho paláci, u kterého kdysi stála Písecká městská brána, Valdštejnském náměstí s Valdštejnským palácem a Ledenburským palácem.

Tablety v knihovně podruhé

Po úspěšném školení s tablety, které se konalo v únoru tohoto roku, byla našim studentům poskytnuta možnost školení dalšího. Tentokrát se nabídka rozrostla dvě – pro začátečníky a pokročilé.

Hradčanské zahrady

Vydatný déšť nikoho od lákavé prohlídky zahrad na Hradčanech neodradil. Bylo to jen dobře, i tentokrát se na nás sluníčko usmálo. Ze stanice metra Hradčanská jsme zamířili k Bílkově vile. Zvenčí je úžasná, ale bohužel na její návštěvu není čas. Další na řadě je Kramářova vila, která je domovem premiéra.

Perucké poznávání

V rámci předmětu českopis jsme ve čtvrtek 16. října navštívily městys Peruc, místo pěkné nejen z historického hlediska, ale i v současné době. Naší první zastávkou byla Galerie U Plazíka, kterou ve svém domku provozuje pan Miroslav Blažek. Většinou vystavuje díla amatérských umělců, jak malířů, tak fotografů. V současné době zde probíhá výstava fotografií slovenské amatérské fotografky Renáty Hudecové, žijící v Lounech. Prohlédly jsme si nejen výstavu, ale i kuchyň a komoru zachovanou v původním stavu, z nichž na nás dýchla minulost známá nám z mládí buď z domova či od někoho z okolí. Kachlová kamna, stará kredenc a v ní dobový jídelní servis, malované hrnečky a další skvosty. V komoře se pak nachází starý mandl na prádlo s velkým točícím kolem a klikou na ruční pohon. Ve výstavní místnosti je možné nahlédnout i do desek s materiály ke dřívějším výstavám, z nichž nás nejvíce zaujaly desky z výstavy o nám známém Františku Fajtlovi, slavném válečném pilotovi, rodáku z nedalekého Donína. Odcházely jsme z galerie pana Blažka plni dojmů, většina s přáním se sem ještě někdy určitě vrátit.

Japonská vazba

Ve středu 15. října jsme se v hodině umění tady a teď naučily japonskou vazbu knih. Nejdříve jsme se seznámily s technikou základní vazby a potom si vyzkoušely svázání malého deníčku. Tento způsob vazby jsme uplatnily při vazbě našich kompozičních cvičení z letního semestru. Vznikla tak pěkná alba prací. Kromě této základní vazby se dají použít i ozdobné vazby, které jsme si mohly prohlédnout v literatuře, kterou nám lektorka dala k nahlédnutí. Věřím, že využijeme techniku japonské vazby například při výrobě alba svých vnoučat nebo třeba při výrobě kuchařky sestavené z dobrých a vyzkoušených receptů.

Husovy Louny 2015

"Třeba jsem vás, nejmilejší, nespatřil očima vnějšíma, nýbrž jen vnitřníma, doslýchám přece o Vaší pevné víře a lásce k Bohu a jeho evangeliu, jak vás sám Spasitel sjednotil u víře, pokoji, lásce a poslouchání slova Božího, takže vaše svornost a jednomyslnost má přede všemi obcemi království Českého přední místo v mém srdci."

Kolář – Paříž – Dobříš

Ve středu 24. září by se dožil sta let světoznámý výtvarník Jiří Kolář. Lektorka oboru umění tady a teď Věra Pokorná, Eva Venclíková a já jsme se v Městské knihovně Dobříš zúčastnily akce, nazvané Den Jiřího Koláře. Součástí programu bylo i předávání cen vítězům výtvarné a literární soutěže, vypsané knihovnicí Romanou Borodovou na téma Kolář – Paříž – Dobříš.

První hodina českopisu v Praze

Dnešní hodina českopisu – Praha začínala ve vestibulu stanice metra Dejvická. Odtud jsme zamířili na stanici Malostranská a tramvají č. 22 jsme dojeli na Pohořelec. A zde to opravdu začalo.

Návštěva zámku a bývalého mlýna v Pátku

Na tuto exkurzi jsem se těšila, neboť jsem z Peruce a Pátek je naše tzv. satelitní obec. Ale hlavně jsem se těšila na naši průvodkyni milou paní Milenu Hubičkovou, kterou znám již léta. Očekávání mne nezklamalo! Paní Hubičková nás upřímně přivítala jako „staré známé“ a hned nám začala zasvěceně a vyčerpávajícím způsobem vyprávět o historii nejen zámku, ale i samotné obce. A nejen to. Předala nám i něco navíc – pohodu a laskavost. Nazvaly (byly jsme pouze ženy) jsme ji Zámeckou paní, protože se k nám po celou dobu chovala jako k milé návštěvě, na kterou se těšila a kterou ráda vidí. Ano, paní Hubičková je vzdělaná, chytrá dáma, která má navíc „srdce na dlani“ a v její společnosti je vám dobře. Škoda, že takových lidí není okolo nás více…!